Říkáme, že se všechny věci vracejí –
a tak to také řekl Newton ve svém druhém zákonu pohybu. Existuje mnoho
takových paralel mezi vědou a přírodou a já jsem
přesvědčen, že ta druhá dává vzniknout té první ve skoro každém
případu nějakého objevu – nebo možná je to naopak.
Se zítřkem se rozluč
(Airey, Gillan, Glover, Morse, Paice)
Hodil
jsem kámen do jezera
A on
klesl ke dnu
Vlny se
šířily
Ale na
kámen se zapomnělo
Vlnky
se vracely
Když
jsme se všichni báli
Při
hledání toho kamene
Ale ta
díra zmizela
Je někde
uprostřed
Někde
hodně hluboko
Poslední
chlápek, co ho šel hledat
Se
skoro určitě utopil
Čas
mu vyprchal
Se
zítřkem se může rozloučit
Ano,
čůrám do vody
A spaluji
stromy
Sleduji,
jak ta stvoření
Padají
na kolena
Nemají
tušení
Že se
rýsuje katastrofa
Jsou
příliš zaneprázdněni dušením se
Toxickými
výpary
Nemají
žádnou naději
Ať
už dělají cokoliv
Já
stále přicházím
Čas
jim vyprchal
Se
zítřkem se můžou rozloučit
Pusťte
to z hlavy
Se
zítřkem se rozlučte
Udělal
jsem špatnou věc
Udělal
jsem špatnou věc
Udělal
jsem špatnou věc
Udělal
jsem špatnou věc
Nu co, aleluja
A propánakrále
Vše, co
nám zůstalo
Je
zloděj a šakal
Ten
nápis je velký
A je
tam na zdi
Ach jak
Se ta
mocná impéria hroutí
Není
nic, co dát do pořádku
Je už
příliš pozdě
Sedni
si a připravuj se
Na
setkání se svým osudem
Čas
ti vyprchal
Se
zítřkem se rozluč
Pusť
to z hlavy
Se
zítřkem se rozluč
