Dear Friends

DF 9 – Jugoslávie

duben 1999

Drazí přátelé,

když jsem byl kluk, přemýšlel jsem o Západu, že hraje monopoly, zatímco Východ hraje šachy.

Zrovna onehdy, v guestbooku, jsem byl dotazován na Jugoslávii. Když sleduji ty hrůzy odvíjející se na televizoru v mém hotelovém pokoji zde v Jižní Americe, musím reagovat. Myslím však, že je důležité vysvětlit svou pozici předtím, než půjdu jakkoliv dál, protože to je pozice, kterou budu muset bránit v nějaké době, a já se hodlám pustit do některých delikátních detailů; takže prosím mějte se mnou trpělivost, když budu nastiňovat své uvažování. Nepůjde to snadno.

Obecně mám neuctivý přístup k životu. Jsem neuctivý k establishmentu, protože neprojevuje žádnou úctu k potřebě změny, a otěže moci jsou drženy spojenými pěstmi několika privilegovaných. Vysmívám se radikálům, protože jsou tak vzteklí, že často věci dělají horšími; a vynakládají příliš mnoho přesvědčování, že změna by měla zahrnovat zlepšení. Vždy chtějí vylít dítě i s vaničkou.

Nezachovávám žádnou politickou loajalitu, ani jakoukoliv konvenční náboženskou víru. Chápu pocity spřízněnosti a potřebu někam patřit. Slušně vidím do globalizace a do problémů našeho druhu. Je to pravděpodobně díky pohledu na život, který mi byl dán mým dětstvím a mou prací. Toto ze mě nedělá spravedlivého, ale dává mi to více objektivity, než bych mohl mít jinak. Nemám strach změnit svůj názor, denně je-li nutno, a opravit se postoj k vyvíjejícímu se tématu. Mé hodnoty se mění mnohem pomaleji, a mé zásady stěží vůbec.

Jugoslávie

Po přebrodění se historickými rozdíly, politickou náklonností, vlastním prospěchem sloužícím pobouřením a soupeřícími ideologiemi. Po vyslechnutí krvácejícího srdce pacifistů a nadšením opilých generálů. Po vstřebání propagandy a uzření toho, k čemu je; neobratného snažení nováčků a obratnější manipulace s veřejným míněním ze strany starých mazáků. Jsem si vytvořil názor, že je lepší konat než nekonat. Konání NATO je však špatné. Morálně i fakticky.

Slovem morálně chci říct, že členské státy porušily zákon, bez ohledu na to, jak dobrý úmysl za tím byl, ani jak to bylo vnímáno v zájmu nutnosti. Teď je zde zápas v přeřvávání. Vy jste to začali! Ne my ne, vy! Je to všechno vaše chyba! Ne, není, je to vaše chyba! Nově objevený článek Ženevské konvence ze 40. let NATO cituje jako legální bázi pro bombardování. Faktem je, že Spojené národy byly obejity; a, jakkoli se mohou zdát být bezzubé, OSN musí zůstat nejvyšší autoritou. NATO si nemůže vybírat. OK v případě Iráku (čísla rezolucí Spojených národů byly tehdy citovány, až se nám všem z toho točila hlava), ale ne v případě Srbska. Lituji, to neobstojí. Toto myšlení je bizarní a nebezpečně arogantní. Mimoto, nekompetence a nedostatek vnímání na této úrovni násilí je skutečně hrůzu nahánějící.

Slovem fakticky chci říct, že bombardování přidalo ohně do celé situace. Možná pokoří srbské vojsko, ale neskoncuje s ním. NATO nakonec ztratí na všech frontách. Nejenom že ztratí Balkán. Ztratí respekt. Ztratí podporu zevnitř a, možná co je nejdůležitější, ztratilo svůj významný status jako obranné organizace. NATO je nyní agresorem, ať už se mu to líbí nebo ne. NATO (sic) udělalo velkou chybu. Velcí fízlové. Nemorální pistolníci. Imperialisti. Takovýhle druh jazyk může člověk čekat, že uslyší. Nebude mít důvěru mezi odlišnými kulturami, mimo atlantický rámec. Nebude trvat dlouho, bude-li zabráněno globální válce, a jiná křehká teritoria budou zbrutalizovány do tvaru, jinými velkými hochy s puškami, sebejistými; nyní když je OSN impotentní, a a nyní, když si NATO líže svou zraněnou pýchu a nemá odvahu se angažovat; po tomto fiasku. A nebude-li zabráněno globální válce, bude se ode mě očekávat, abych bojoval za (nebo ho alespoň podporoval) NATO, a mě to bude připadat obtížené, skutečně velmi obtížné.

Nepředpokládám, že vůdcové NATO čekali, že věci tak špatně dopadnou. O nic více než aktivisté za zvířecí práva v Anglii neměli nic jiného než ty nejlepší úmysly, když vypustili do krajiny nedomorodé chovné minky. Radikální taktika x špatná strategie = více škody než užitku.

Nyní se zdají být tři alternativy. 1) (má volba) Zastavit okamžitě bombardování a vzdát se autority ve prospěch OSN. Tentokrát projevit více úcty k této organizaci a všem jejím členům. Nahradit agresi soucitem, upřednostnit bezmocné nevinné na všech stranách. 2) Zahájit totální útok na Bělehrad, a potom přemýšlet, co dělat, bez dostatečných sil na zemi, s polovinou zbytku světa přezbrojující své řízené střely, a obrovskou uprchlickou situací. Nezapomínajíc (a toto je přímo přisouditelné; dokonce Želko Raznatovič alias Arkan tomu nemůže věřit) na spojenou srbskou armádu, jež sní NATO zaživa. Stejně jako já a mí přátelé, kdybyste zkoušeli takové husarské kousky v mé vlasti takovým despotickým způsobem; a já jsem mírumilovný člověk. Ale takový je efekt agrese. Lidé s velkými rozdíly jsou přitahování k sobě, tváří tvář společné hrozbě, a ve jménu přežití. Toto je problém s jeho začátky ztracenými v mlhách času. NATO by muselo přijmout zodpovědnost ovšem za to, že udělalo z této situace celosvětovou šlamastyku. Třetí alternativa je, předpokládám, opotřebovací válka? Bože zachraň nás.

Na moment odbočím.

Nevyrostl jsem mezi splašky ‚Žluté řeky‘, jak se ji eufemisticky říkalo v Bejrútu. Ale když jsem tam byl v letech 1966/67, pamatuji si na palestinské uprchlíky, kteří žili v této Díře Pekelné. Cokoliv bylo předtím, nikdo nemůže uniknout faktu, že děti tam započínali své životy. Jediný zdroj pitné vody byl ‚tam nahoře‘ z postřikovačů na ‚Americké silnice‘, jak nápis na mostě vyřvával na ty dole. Postavená, dodal bych, za americké peníze oplátkou za doková zařízení pro flotilu Spojených států ve Středomoří, ale to v žádné učebnici dějepisu nenajdete. Ta voda byla však nedosažitelná pro ty v té sračce dole. Byla přísně vyhrazena pro okrasné keříky, které lemovaly trasu ze zlatého trhu ve městě ke ‚Casino du Liban‘ nějakých třicet kiláků na jih. Nedokážu vám říct, jak to bylo nechutné, stačí, že řeknu, že jsem pociťoval empatii s těmi utečenci, již si vzali svou důstojnost a svůj střed zájmu do údolí Bekaa.

Většina Američanů, které jsem potkal, jsou fantastičtí, energičtí, kreativní, entuziastičtí lidé. Do jednoho jsou zděšeni, když slyší tento příběh, a poprvé se objeví matný záblesk porozumění, když vidí hořet svou vlajku. To není jejich chyba, ovšem že není, Američané se vůbec neučí o zbytku světa. Ale také to není chyba Palestinců, ani Izraelců, z jejich blízké perspektivy. Je to prostě způsob, jak věci dopadly. Musíme však chápat, že vlády všech textur občas činí nepříjemné věci. Ne všechny z důvodů, které uvádějí. Proto jsou naše zatracené demokracie, těžce vydobyté a stále nedokonalé v mnoha ohledech, tou nejlepší alternativou do budoucna. Z toho prostého důvodu, že vůdcové mohou být odstraněni, když se nebudou řádně chovat; bez jakékoliv narážky na toho člověka, jenž nedokáže udržet svou zbraň v pouzdře. Totalitarismus, jakékoliv příchuti, nenabízí tuto volbu. Proto musí být podporována Organizace spojených národů. Dříve uzavřené společnosti vidí přínosy tržního hospodářství a kulturní výměny; kdo ví, co může následovat. Jakmile lidé začnou svobodně obchodovat, často získávají důvěru, v každém případě rozdílné kultury si vytvářejí pouta prostou výměnou myšlenek, lidé už jsou takoví. Jakmile odstraníte strach, a chtíč po moci a ignoranci, je úžasné, jak lidé dělají pokroky.

Jsem šťastný člověk. Měl jsem tu příležitost, jako dospělý, cestovat po světě skoro čtyřicet let. Hudba, jak už jsem řekl tolikrát, přesahuje politiku, náboženství, jazyk a kulturu. Poznal jsem, že lidé jsou dobří. Miluji Američany. Miluji Skoty, Iry a Velšany. Miluji Němce a Francouze, Skandinávce a Španěly. Chilany, Bolívijce, Argentince, Australany a Novozélanďany, obyvatele Faerských ostrovů. Rusy, Gruzínce, Arménce, Japonce, Afričany, Židy, Araby a jiné. Ovšem že miluji Angličany, ovšem že miluji zoufalé kosovské uprchlíky, a ovšem že miluji Srby. Naši vůdcové ovšem spadají do naprosto jiné kategorie. Toto je, kde stojím v těchto smutných dobách.

Jakým krokem pro nás všechny by bylo, kdyby byla Nelsonu Mandelovi nabídnuta, a kdyby našel tu sílu po své současné funkci, přijmou pozici generálního tajemníka Spojených národů. Vedení tohoto orgánu nechť by bylo přestěhováno okamžitě do Pretorie na období desíti let. Sni dál, Cervantesi.

Máme odlišnosti. Ať žijí odlišnosti, jak říkáme v Evropě.

Se srdečným pozdravem,

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 1999

Zpět na:
return to DF index