Dear Friends

DF 7 – Mad / Phil – Bocholt (červen 1998)

Drazí přátelé,

Bocholt, Německo

všimli jste si, jak se otepluje? Zdá se, že všechen led taje. To pohřbí mou snowboardovou dovolenou v Holandských Alpách. Budu místo toho provozovat vodní lyžování na tulipánových polích. Myslím, že se budeme muset přizpůsobit. Pár mých přátel otevírá citrusovou farmu ve Skotsku. Nevidím v tom však nějaký smysl; když není led, na co nám budou citrony?

Prezident Clinton říká, že „dvě křivdy neudělají jedno dobro“ a uvaluje sankce na Pákistán a Indii v důsledku jaderných testů. Ještě před dvaceti lety jste mohli poslouchat generála Haiga nadšeně popisovat přednosti Vzájemně Ujišťované Destrukce (jaká je to rozkošná zkratka (pozn. překl.: v angličtině zkratka Mutually Assured Destruction=mad znamená také „šílený“))

Bylo argumentováno, jako pojistka, že v případě útoku na Spojené státy, jenž bude mít za následek vyhubení života v tomto teritoriu, automaticky spuštěné reakce zajistí vymazání všech sovětských zájmů, a naopak (?). V kategorii ‚rozlití‘ žádné vysvětlení z obou stran k dispozici není.

Takže on odsuzuje Indii a Pákistán za to, že zaujali stejnou pozici jako jaderní kavalíři předchozí generace a dodává odmítavě, „Nemohu uvěřit tomu, že na prahu nového milénia se indický subkontinent chystá opakovat omyly, které jsme učinili dříve v tomto století.“ Ovšem, že máte pravdu v obou bodech, pane prezidente. Takže nemělo by to být tak, že ‚Dvě dobra opravdu udělají jednu křivdu‘! To jste měl na mysli?

Tím se nechce říct, že Indie a Pákistán se, v tomto okamžiku, zaměřují na tento M.A.D. kurz, ani, ještě případněji, že nejmocnější národy na Zemi jsou kulturně a morálně vybaveny k rozdílení rad v této oblasti.

Mezitím, v Japonsku, zatímco jim ekonomika padá kolem kotníků jako levný pár punčoch, jsou lidé přilepeni ke svým televizorům a celí bez sebe sledují jejich milovaný fotbalový tým, jak hraje ve Francii. Taky naprosto správně; životy obyčejného lidu jsou tolik ovládány fluktuacemi mezinárodních financí. Existuje dost málo radosti při obavách z korporačních zločinců, kteří vládnou světu a drtí ducha generace na rozmaru denního zisku. Tak tomu bylo vždycky.

Připomnělo mi to fax, který jsem poslal svému manažerovi asi před deseti lety.

„Drahý Phile“, - psal jsem jednoho rána –

„Jsem k smrti zhnusený být nucen jednat s těmi ‚peněžními pancharty‘. Od nynějška napříště, bych chtěl být placen v korálkách. Všechny budoucí kontrakty budou uvádět tolik korálů za tuto vydavatelskou smlouvu nebo toto koncertní turné, atd. Právě teď pracuji na barvách a později během dne Ti zavolám ohledně kódovacího systému.

Prozatím ahoj,
Ian“.

Phil Banfield byl přirozeně zděšen po obdržení tohoto úředního dopisu a udělal si poznámku, že mi musí zařídit co nejdříve návštěvu lékaře. Poněkud se mu ulevilo, když toho odpoledne odloupl z faxu další dopis:

„Drahý Phile,

prosím ignoruj předchozí korespondenci ve věci korálků. Napadlo mě, že jakkoli snadné může být zbavit se těch peněžních panchartů, nebude trvat více než týden či dva, než budu mít až po krk těch korálkových panchartů. Takže si myslím, že jsem u nich uvrtaný, kam se podívám!

Prozatím ahoj,
Ian“.

Tím problémem nejsou peníze (nebo korálky), když se používají jako oběživo, to ví každý blbec, ale když se samy o sobě stanou komoditou. Je to způsob, jakým lidé mohou tvořit zisk, aniž by přispěli společnosti. To je špatné, že?

Tolerujeme tyto peněžní dealery od začátku civilizace. Hodně prvků života potřebuje metaře, jenž poklidí ten nepořádek, ale určitě musíme uvolnit sevření těchto sociopatických páriů, již nás nutí se brodit jejich zbytky. Silná slova, já vím, ale ne dost, ani zdaleka dost, pro ta neviňátka, jsou jich miliardy, již jsou protahováni ruinujícím cyklem deprese a inflace, recese a oživení.

Jsem si jist, že japonský národ zaplatí cenu za oživení; stejnou jako Británie zaplatila před osmi lety a my všichni poneseme tyto jizvy. Takže se bavme našim fotbalem a k čertu s těmi peněžními pancharty. ‚Korálky‘, uvědomuji si teď, nejsou tou odpovědí, ale pořád na tom pracuji.

Na jinou notu, ale rovnocenně matoucí pro volnomyšlenkáře, dověděl jsem, že blběnka Moronica (nebo Oxymoronica, abych použil její celé jméno) byla iritována zveřejněním programu interview s Dick Pimplem. Logikou věci bylo, že ‚tyto věci jsou soukromé‘. Nu to je zajímavé pojetí, tajné promoční turné; nádherná věc!

Za pomoci těchto zásad:

1.       cokoliv (nebo vůbec cokoliv), co se dostane na Moroniččina kozy je dobrá věc, a

2.       fanoušci skutečně ocení malý pohled dovnitř; zde je kompletní plán interview pro Istanbul.

Deep Purple / Istanbul / 1. června – 3. června, datum 28.05.1998

1. června, interview pro Turecko v:
Hyatt Hotel
Taskisla CAD /TAKSIM
80090 ISTANBUL
11.00 - 11.30 Hurriyet (přední denník)
Půlstránkový rozsah
Foto požadováno
Interview bude publikováno na druhý den

11.30 - 12.00 Blue Jean (přední měsíčník) Rozsah na dvě celé stránky v červencovém vydání

13.00 - 13.30 Number One TV (Jediný turecký mezinárodní hudební kanál)
Interview bude filmováno.

13.30 - 14.00 Kanal D TV (přední celonárodní komerční televize) Interview bude filmováno.

14.00 - 15.00 Odjezd z hotel na internetový chat SUPER ONLINE.

19.30 Příjezd ŠPANĚLSKÝCH médií s ELENOU MARTINOVOU / EMI SPAIN TK 1858

2. června

11.00 Interview pro HEAVY ROCK (hudební časopis) ŠPANĚLSKO Vicente Romero

11.30 Interview pro BULGARIA TV Amelia Petrova

12.00 Interview pro RADIO 3, SPAIN Carlos Pina

12.30 Interview pro ONDA 10 RADIO, ŠPANĚLSKO

13.00 Interview pro Canal Plus TV, ŠPANĚLSKO Rafa Bassa

13.30 Interview pro Hit Radio, ŠPANĚLSKO Mariano Garcia

14.00 Interview pro Radio 4, ŠPANĚLSKO Jordi Tarda

14.00 - 14.30 PŘESTÁVKA

14.30 Interview pro NTV TV, NĚMECKO Thomas a Manfred Bleskin

15.00 Interview pro TV3 a Antenna Radio, ŘECKO Stathis Panayiotopoulos

Kameramani jsou najati v Istanbulu a budou v hotelu, aby natočili televizní interview. Budou také na místě koncertu 2. června, aby natočili 3 písně z vystoupení.

KONEC INTERVIEW

16.30 Zvuková zkouška
17.00 Konec zvukové zkoušky
20.00 Vystoupení

Jak můžete vidět, všichni mají hodně práce. V čem je problém?

Milióny díků všem z vás, kdo udělali začátek tohoto turné Purple takovou pokoru vzbuzující zkušeností. Díky také všem ve Forbidden Recordsm jež pracují tak tvrdě na Dreamcatcher. Jsou zajímavé pokroky.

1. Steve Morris pracuje na aranžmá kolekce neuvěřitelných skladeb napsaných Jill Towersovou, sledujte tento prostor.

2. Forbidden plánuje podzimní vydání kolekce písní od R. Bruce (mého bušícího, tlukoucího, ukulelujícího ale nikdy neselhávajícího přítele). Byl jsem seznámen s Bruceovým kouzlem mým starým kámošem Stevem Jarrelem. ‚Žraloci mi snědli bratříčka‘, ‚Kdyby kovboji uměli létat‘, ‚Příliš mnoho zadku‘ (do jedněch džín). To jsou pouze tři tituly od tohoto velice zábavného muže. Ryzí vtip, z něhož se popukáte smíchy. R. Bruce přichází, odložte si stranou pár dolarů, tuhle desku musíte míst.

Když mluvíme o Stevu Jarrelovi (a to děláme často), má velice důležitou akci 26. července (je to neděle) v Nashvillu v The Ryman‘s Theatre, na místě původní Grand Ole Opry. Jmenuje se ‚Rockin‘ at the Rymans‘.

Steve a jeho kapela poskytnou doprovod řadě hvězd z formativních let rock‘n‘rollu, jako Larry Henley z Newbeats ('Bread and Butter'), Robert Knight ('Everlasting Love'), Bruce Channel ('Hey Baby'), Dobie Gray ('The In Crowd and 'Drift Away') a mnoho, mnoho dalších. Ray Peterson ('Tell Laura I Love Her'), Troy Shondell ('This Time We're Really Breaking Up') a další.

Hudebníci mé vlastní éry dluží hodně těmto průkopníkům a já jsem vždy držel tento celý žánr ve vysoké úctě. Bude-li toto vystoupení úspěšné, mohla by z toho být série. Bydlíte-li poblíž, nebo se vám chce udělat výlet, prosím poptejte se a opatřete si vstupenku na památný první večer. Mnoho štěstí Steve. Špičkový chlap, náš Steve.

Musím jít.

Mír & lásku

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 1998

Zpět na:
return to DF index