Dear Friends

DF 5 – Orlando 2 (leden 1998)

Drazí přátelé,

takže 98, další nový rok. Odkud se všechny berou? To samé se dny. Podívejme se na čas, je 12:01 v noci, den zrovna začal a já zdaleka ještě neskončil s uplynulým. Mým předsevzetím pro 1998 je ignorovat to. Doženu to později, možná když budu spát, ale na druhé straně….A co ‚sakra‘!!??? Vlastně jsem neslyšel nikdy nikoho říkat ‚A co sakra‘ s výjimkou Bobbyho Goldsbora právě poté, co překvapil nějakou nešťastnou dívku štěňátkem. Znáte to, ten starý dobrý přístup zip-vrr haf.

Nu v každém případě doufám, že jste všichni strávili příjemné svátky. Měl jsem to štěstí, že jsem strávil pár týdnů na Floriday Keys s Bron a Grace. Když jsme jeli 24tého z Key West zpátky do Islamorady, poslouchali jsme rádio (celé velmi vánoční) a fascinoval nás příběh z Lake Woebegone (může mi v tom někdo pomoci, chci vědět víc). Holky už jsou zpátky doma a já čmárám a jódluji v Orlandu, s Rogerem kvůli společnosti a s konečným termínem kvůli disciplině.

Bylo fajn vidět staré i nové přátelé v Atlantě, Orlandu, Pomona Beach, Myrtle Beach, New Orleans a Chicagu. Líbila se mi cesta do House of Blues. Ještě v listopadu jsem se jel podívat na Joe Satrianiho s G3 v orlandském House of Blues a bylo to jak má být. Jsou to velice dobrá koncertní místa. Potřebujeme takových víc, každé město by mělo mít takové.

Potkávám na svých cestách nemálo vegetariánů. Jak to poznám? Protože si dávají záležet na tom, aby mi řekli „Jsem vegetarián“ říkají a potom mě jaksi sežehnou takovým vyzývavým pohledem. Je to žhnoucí pohled zrozený z lítosti a piety (tato smutná a lítostivá dvojka). Ty masožravý ubožáku, žhnou (sežehujícím tautologickým způsobem), a potom si objednají zaživa uvařeného humra nebo hejno šprotů.

Zařezávajíc se do mého na uhel spáleného steaku, nonšalantně intonuji „Já jsem taky vegan…“
Non comprende….“Que?…“
Koukejte, vy jste vegetarián, ale jíte ryby, že ano?“
Provinilý souhlas, nebo „chci říct to, že, nu, víte, já nejím MASO!“
Ještě více žhnoucí.
„Aha, už rozumím, vy jenom nosíte zbytky po masožroutech; boty, bundy, okázalé polstrování v autě, atd.“
Vím, že to vše už bylo řečeno dříve, kožené výrobky. Už jsou stejně mrtvé, že, pro pana krále; zavražděné masožravci jako jsem já. Nu, jestliže se někdo rozhodne konzumovat cokoli, co mělo jednou rodiče, a měl by tu volbu, já bych se raději přiklonil k obhospodařovanému, obnovitelnému zdroji než k něčemu vytaženému ze svého relativně beztížného prostředí za svůj ubohý ret („ony nic necítí“, ne, ovšem že ne); nebo ve vlečené, volky nevolky, továrenskou lodí, a co má tu zdrcující nevýhodu chutnat jako ryby.

„Budete jíst toho humra, kape vám z loktu nízkokalorické máslo! Ach, mimochodem, zrovna jsem si objednal norkové džíny“. Žhnutí je nyní doprovázeno tichým zařváním a já se chystám k ráně z milosti.

„Myslím, že mi půjdou k mým kanicovým botám a žraločí aktovce.“ Mou hlavní starostí je však hraboš vodní. Toto je mé malé přispění k jeho záchraně a všech ostatních druhů mizících ze svých říčních domovů v přímém (absolutně přímém, o tom se žádná debata nevede) důsledku žravosti norka. Tento severoamerický tvor vypuštěn do anglické divočiny těmi farmáři, již usilují o snížení zisků barvířského průmyslu…

Mezitím humr vystydl a on přišel o rozum. Jak můžete být tak lhostejný? (Savčí fobie, odporná věc)

V době, kdy se dostanu domů do Anglie na krátkou pauzu, před příštím turné, budu pryč už skoro šest měsíců. Jsem zvyklý cestovat, ale nějako je to těžší, když člověk není v pohybu. Když už však někde musí člověk být, Orlando není špatné; příjemní lidé a dá se toho hodně podnikat. Dost hodně jezdím na kánoi.

Občas sleduji televizi. Je dost frustrující vidět demokracii, jak se vám rozpadá přímo před očima. Pravděpodobně se mýlím, ale zdá se mi, že vůle většiny (to je dle mého slovníku demokracie) je škrcena neartikulovaným štěkotem více než lehce uražených (VNLU) kariéristů. Jsem v zkratkové náladě, takže jen pár příkladů….všechny z nich jsou založeny na něčem, co jsem viděl v televizi (nu, volně založeny)….

V Oklahomě zrovna zakázali film ‚Plechový bubínek‘ s tvrzením, že je pornografický. Stejně jako v 80. letech (byla to jedna z Karolín, jež zakázala ‚Žbluňk‘ (que?), zatímco si člověk mohl pořád vypůjčit ‚Texaský masakr motorovou pilou‘, je to strašné, takže zde máme A.SOD‘M (American Society of Dirty Minds, Americkou společnost chlípných hlav). Potom ovšem jedna z mých favoritů ASSSSSSOOOSSSSS (American Society of Stutterers, Americká společnost koktalů), jež se snažila zakázat ‚Rybu jménem Wanda‘.

Potom je zde ABBA (American Blind Bastards Association, Americká asociace slepých panchartů), jež vedla kampaň proti Magooovi přímo zde u Disneyho (či jednoho z jeho studií) tady v Orlandu. Očividně ASU (American Society of Unidexters, Americká společnost jednonožců) poskakuje šíleně na nějakém pogo sjezdu; a nakonec (zkratku nechám na vás), American Society of Stupid, Horrendously Obese and Likely to Explode Soon (Americká společnost pitomých, hrozně obézních a pravděpodobně brzo explodujících; pozn. překl.: všechny zkratky jsou anglickými nadávkami) chce poslat obruč hula stejnou cestou jako Kolumba (jenž už mimochodem neexistuje, protože se ukázalo, že to nebyl konec konců takový prima chlapík; trochu vykořisťovatelský, říká se tak), protože žáden z jejich členů (tzn. paže, nohy, atd.) ji nemůžou na sebe nasadit.

Možná bychom mohli mít akronymní koutek zde na mé webové stránce http://www.gillan.com/.

Jak říkávala má stará babička, „podíváš-li se do zrcadla, uvidíš samotného ďábla“. Měla jenom obavy kvůli mým narcistickým způsobům, ale poctivě řečeno, kdo ví, kam malá samochvála povede, očividně v některých případech do rozkvetlého nacismu.

Zpět k vyšším věcem, měli jsme setkání kapely těsně před turné House of Blues. Důrazy se kladou na časté a obecně zbytečné shromáždění, jejímž důsledkem je pouze ještě jeden marný pokus vyvinout nějaký vliv na náš osud. Věci s Purple se prostě dějí. Kapela má ducha a duši, silnější než kdokoliv z nás jednotlivě, a zdají se nás vést dost dobře; pokud do ni vkládáme trochu víc než si bereme.

Děkuji všem za skvělou odezvu na Dreamcatcher, Caramba je nekonvenčním labelem, takže ta hudba nebude zapomenuta týden nebo dva po vydání, pakliže nějakou hříčkou přírody se ta deska nedostane do žebříčků. Hodně jsem se naučil z ‚Accidentally on Purpose‘ a o ‚Catcher‘ uslyšíte víc. Právě jsem udělal dohodu s ‚Forbidden Records‘ v Orlandu ohledně vydání ‚Catcher‘ v Spojených státech v nadcházejícím jaru, a remasterovaná verze hoří netrpělivostí…

Musím už končit a dorazit rok 1997, v časných temných hodinách.

Mír & lásku

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 1998

Zpět na:
return to DF index