Dear Friends

DF 46 – Nikdy se nepotápěj sám & zákonnost kapely

Listopad 2007

Drazí přátelé,

seděl jsem jednoho dávného rána v jeskyni; příliš zničený, abych se účastnil plánovaných akcí toho dne. Na šrot z předchozí noci – byl jsem nadměrně obsluhován u plážového baru – měl jsem vzpomínky na nevhodné chování, ale vůbec jsem si nedokázal vzpomenout, kdo co komu udělal; jenom že se věci vymkly z kontroly – že bych to byl já, to vůbec ne.

Vydělávajíc si na své denní živobytí výpomocí a stejnou měrou překážením na palubě Quabbin Diver, jsem cestoval do Georgetownu, Grand Cayman, přičemž jsem pospával na zadním sedadle motocyklu. Soužen únavou, jsem nedokázal pracovat na lodi – nebyl jsem v odpovídajícím stavu.

Místo toho jsem porušil kardinální pravidlo, jež zní: Nikdy se nepotápěj sám!

Zabalil jsem svůj stav do veškeré správné výbavy a provedl jsem to, čemu se říká pobřežní potápění; odplaval jsem ke korálovému útvaru, známému jako Eden Rock a proplétal se chvilku mělkou vodou, když jsem narazil na mazaně vypadající partu pubescentních tarponů (ryby). Impozantně stříbrný a šupinatý, odrostlý tarpon je větší než menší člověk. A tihle byli prostředníci, hladoví prostředníci, podle všeho tři až čtyři stopy na délku, číhali u vchodu jeskyně, o které jsem hovořil. Vlastně u jednoho z mnoha vchodů; ale byl to tento. Vploval jsem dovnitř – celkem vzato stylově – skrze úzký otvor, s rukama přiloženýma k břichu a stejně tak k mé vzplývavosti.

Ocitl jsem se v téměř kulaté jeskyni. Ve vysoké střeše byla díra, která vpouštěla světlo – zaplavující komnatu jiskřivým kouzlem. Klesl jsem k zemi s bombou opřenou o stěnu a maximálně protáhnutýma nohama, na jejichž koncích byly ploutve, které mi říkaly, že je za deset dvě. Byl jsem ani ne ve třiceti stopách – jedna atmosféra – pod hladinou; spousta času. Měl jsem plnou bombu a ve téhle hloubce vydrží tři hodiny – pokud se nebudu namáhat, pokud jenom … nechám spočinout svým očím. Bylo tam takové teplo, dvaaosmdesát stupňů ve starých penězích; a klid. Zdřímnul jsem si…

…Na jak dlouho nevím, ale probudil jsem se v jiném světě. Milióny rybích děcek – v tomhle věku se jim říká potěr – mne zaplavilo. Ukrývaly se v jeskyni, aby unikly tarponům, kteří se taky báli protlačit se těmito skoupými dveřmi, třebaže uvnitř čekal oběd. Potom opět to podivné monstrum – já – tam bylo uvnitř a dělalo bůhví co a pravděpodobně stejně snědlo všechen ten potěr, takže raději jenom tady postávejme a tvařme se ostře, dokud se neobjeví nějaká chobotnice nebo barakudy.

No, tohle jsem předpokládal, že si myslí, a proč jsem to udělal? Všichni víme, co říkávala Gran starému Bertovi, když se vrátil domů jednoho nedělního odpoledne dost pozdě z hospody, aby zjistil, že má večeři v psí misce – Nikdy nepředpokládej, řekla, ale on se nikdy nepoučil, že, a pokaždé si spočítal, že to stojí za pár extra pint se svými kámoši.

Ale tohle bylo více než předpoklad. Proč jsem uvažoval jako tarpon? Něco se pohnulo a já uviděl světlo. Milión jsem říkal? Muselo tam být deset milionů nebo víc, tak malé byly a tolik jich bylo, ale uvažovaly jednou myslí. Byly bytostí. A kde jsem byl já? Přímo uprostřed toho hejna. Byl jsem obsažen a děsivou věcí bylo – byl jsem částí jeho uvažování; přinejmenším malou částí. Mohl jsem vidět světlo, když hejno tančilo a nadouvalo se; potom byla zase tma, když se smrsklo a zabalilo mne do hustého, neproniknutelného oblaku. Teď jsem věděl, proč jsem uvažoval jako tarpon; tento kolektiv potěru uvažoval jako tarpon; co udělat pro své zachování. S účelovou soustředěností se chystal k preventivním protiopatřením, praktikujíc výhružné tvary. Například – kdybych se morfoval jako žralok, tihle hoši utečou do hor.

Část mé mysli byla teď s potěrem, nabízející alespoň morální podporu, protože já byl většinou mimo svůj živel. Druhá moje část to rozpoznala a mé obranné mechanismy prováděly opět ty rovnice, nyní ostražitější, než když jsem se sesul k podlaze, před jak dlouhou dobou to bylo? Dýchal jsem velice pomalu. Mohl jsem zůstat dole, dokud mi nedošel vzduchu bez jakéhokoliv strachu ze smrti z titulu jiných strašných komplikací, které nastávají s tímto druhem nezodpovědné činnosti ve větších hloubkách, takže tohle bylo tedy v pořádku.

Potom převzala kontrola druhá půlka – uvědomil jsem si poruchu hluboko ve své duši; vzpomínku šeptanou předky. Co to bylo? Teď! Zase jsem to slyšel, jedno šeptání se stalo deseti a násobilo se milionkrát v rozmezí dvou nebo tří niagorafických vteřin; staří národové mi dýchali v duši. Pro potěr to ovšem nic nebylo, byli na to zvyklí – a taky moc mladí – já však neměl nic jiného, čím bych se řídil, než nesklizený instinkt a uvědomil si, že lidé by to mohli taky dělat. Ale z  nějakého důvodu nebo nějaké chyby projektu nebo nějakého nedomyšleného faktoru na dlouhé cestě evoluce, jsme zvolili špatný směr a ve skutečnosti jsme si nikdy nevypěstovali telepatické schopnosti mimo empatii, a dokonce i ta má nedostatečný vliv na naší světskou realitu.

Potom najednou frk, celá škola – bez opozdilců – zašuměla jako jeden baletním pax de mille směrem k té díře na obloze; s vědomím, že tarpon u vrat byl vystrašen barakudami, které v této denní době chodily kolem. Žádné obavy – barakudy mají za potěr větší ryby.

Doufám, že autor a vydavatel mně nezažalují za opsání tohoto zábavného výňatku ze seriózní učebnice s názvem…

Učíme se o zákonu

Constantinos E. Scaros

Z Paralegal Series vydané u Aspen Law and Business copyright © 1997

Nesouhlasný názor je takový, když autor nesouhlasí s celým nebo částí úsudku. Názorové rozdíly se patrně vyskytují ve všech životních aspektech, kdy zahrnují jak právní tak mimoprávní otázky. Abychom lépe ilustrovali tuto představu, zabývejme se následujícím příkladem.

Příklad.

Předpokládejme, že nějaká organizace, jež se jmenuje Mezinárodní hudební asociace (MHA) chce udělit ocenění za celoživotní zásluhy „Největší rock‘n‘rollové kapele všech dob.“ Po několika měsících hlasování mezi špičkovými rock‘n‘rollovými historiky, publicisty, diskžokeji a hudebníky, MHA zůstali tři finalisté: Beatles, Deep Purple a Led Zeppelin. Výkonný výbor MHA se začal zabývat návrhem, aby bylo ocenění uděleno Beatles. Z devíti členů výkonného výboru jich pět vydalo následující názor.

Třebaže Beatles dosáhli obrovského úspěchu a historického významu, po rozsáhlém studiu jsem došli k závěru, že Deep Purple je nejlepší z těchto tří skupin v kombinaci ryzího talentu, skladatelských schopností a jevištní prezentace. Tudíž, jelikož jsme pro udělení ocenění Deep Purple, zamítáme návrh na udělení tohoto ocenění Beatles.

Tři další členové výboru vydali následující názor:

Souhlasíme s většinovým názorem, že by ocenění nemělo být uděleno Beatles. Omezujeme však naši shodu na tento výsledek. Nejsme přesvědčení, že by ocenění mělo být uděleno Deep Purple.Třebaže jsme přesvědčeni, že jak Deep Purple tak Beatles jsou dvě vskutku legendární rock‘a‘rollové kapely, tvrdíme, že nejvýznamnějšího vlivu v rock‘a‘rollu dosáhl Led Zeppelin. Led Zeppelin ovlivnil větší počet mladých hudebníků než ostatní kapely, a jeho popularita nepřestává růst léta po rozpadu.

Konečně, zbývající člen výkonného výboru vydal následující názor:

Nesouhlasím se závěrem, ke kterému došli moji výboroví kolegové. Beatles jsou nejpopulárnější kapelou v historii rock‘n‘rollu, a tudíž jasnou volbou k udělení našeho významného ocenění.

Tento mimoprávní příklad představuje tři odlišné názory. Kdyby to byl soudní názor, tato odlišná prohlášení by byla analyzována následovně: V souladu s většinovým názorem (pět z devíti hlasů) ocenění nebude uděleno Beatles. Tříosobové volbě se říká souhlasné stanovisko, protože tito členové souhlasí s většinovým rozhodnutím z odlišných důvodů. Souhlasí, že Beatles by neměli dostat ocenění, ale neschvalují volbu většinového názoru Deep Purple. Autoři souhlasného stanoviska jsou přesvědčeni, že cena by měla být udělena Led Zeppelin.

Konečně, jediný odpůrce kompletně nesouhlasí, když argumentuje, že cenu by měli samozřejmě dostat Beatles.

Se vší pravděpodobností Beatles cenu nedostanou, a místo toho připadne Deep Purple na základě většinového názoru.

Ha!

Zatím nazdar,

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 2007

Zpět na:
return to DF index