Dear Friends

DF 44 – Telepatie je ošemetná věc

Prosinec 2006

Drazí přátelé,

telepatie je ošemetná věc.

OK, chystám se vás vpustit do mé mysli.

Nyní se uvolněte, má to být obousměrný výlet, ale zdáte se zamlklí – nemůžete říct, že vás obviňuji; vím, co si myslíte. Nežádám žádné laskavosti a ochotně tu vinu přijímám. Udělejte ze mně, co chcete, buďte soudní. Vytvořte odkaz, ciťte se nadřazeni. Empatii můžeme mít. Mais oui…Můžeme? Hmmm, fajn!!!

Nyní si dejte pauzu; není to žádná velká věc, ale je to společná zodpovědnost. Jsem pasivní; pouze otevírám dveře. Ale jakmile jste uvnitř – jste uvnitř a stáváme se jedním. Když říkám my, myslím tím vás a všechno, čím jste, a mne a mou snůšku pobudů, lumpů a rebelů, s.r.o. Nu, víte jaké to je, když jdete na večírek sami – chvíli to trvá než se člověk rozjede.

Možná jste voyeur. Nu, to je OK, stejně jako já. Věc se má tak, že já jsem taky exhibicionista, takže musím být rychlý v nohách.

Nohách? Mé ubohé, nestěžující si, paličaté lidské nohy. Skutečně se omlouvám, jak je to ode mě lemplovské. Jak nekorektní. Jak se odvažuji mít – nohy?

Dám si své spodní koncovky okamžitě digitalizovat, abych se přizpůsobil uspořádanému světu. Jestliže mým nohám – nebo vašim ostatně, a nakonec nám taky, předpokládám – bude dovoleno se volně toulat, potom ten svět půjde do háje – podle pánů jednotnosti, kteří sídlí ve strnulém, bezbublinkovém kotli apatie a kroutí biče věčných OKS (opilých kravských sociopatů) hluboko v rektu nezájmu. Rektu? Zničil jsem ty mizery – a oni to ani nezaregistrovali!!

To je ten problém, že.

Jeden příjemný mladý gentleman ze Severozápadu – jenž by mohl být tím člověkem v Manchesteru, ne to by byl Chester – chce vytvořit multi-konfesijní rockový band. Myslím, že to je báječná myšlenka. Hudebně by to mohlo/mělo být peckou, když každý ze členů sebou přinese své kulturní hodnoty; a textově? Nu v tom bude výzva. Co když se začnou zabývat proroky – nebo stvořením? Nebo – nebesa odpusťte mi – bohem samotným. Mohlo by se to stát ošemetným, musíme si připomínat, že musíme mít víru v složitost lidské povahy; jde to za rámec veškerého chápání.

Jak fantastické! Slyšel jsem vánoční koledy v hindské zemi – Bangalore. Santaklausovské čepice byly prodávány pokoutně pouličními obchodníky, zatímco provoz tekl jako voda, kaskádovitě směrem k letišti a kdekoliv jinde, kde bylo třeba jet. Co za skvělou zemi – Indie – kde úsměv je stále prima, otevřené chování respektováno.

Nyní je čas na přestávku; rodinnou dovolenou na měsíc na australském slunečném pobřeží. Mezi jinými věcmi budu se cákat, plácat, trmácet, dřímat, bafat, foukat, potápět , ulejvat, řídit, luskat, blýskat, jódlovat, křižovat, kecat, kajakovat, chodit s batohem na zádech a ovšem psát.

Stále nerozhodnuti?

Nu nevadí; užijte si ho a ať 2007 přinese zdraví a radost vám a vašim.

Nazdar a do dna.

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 2006

Zpět na:
return to DF index