Dear Friends

DF 40 – George Best, debužírování s British Airways & výherci soutěže

Prosinec 2005-12-12

Drazí přátelé,

prádlo je vypráno, kufry mám uložené a jsem na šest týdnů doma. Golfský proud usiluje – opětovně - se vrátit do tropických hloubek potom, co čerstvá voda z roztátého arktického ledu snížila slanost těchto severských vod. To znamená, že proud se snaží jít dolů a vrátit se na jih v nižších úrovních, kde se normálně otepluje a stoupá, aby se vrátil na sever a oteplil naše břehy.

Důsledkem je paradoxně, že nás čeká nová doba ledová jako přímý důsledek globálního oteplování. Možná je skutečně čas na prozkoumání některých alternativ.

Letos Maxfield Parrish pobyl déle než na obvyklou krátkou podzimní návštěvu; zapracovával svou šikovnou dovednost do umírajícího listí a obzvlášť si dával záležet na horizontu mořského útesu Golden Cap a jeho odrazu v krotkých studených vodách zátoky Lyme Bay; i má fenka Meghan ustala (sorry) ve svém nahánění veverek, aby si očuchala báječné kouzlo raného listopadového mrazivého dne.

Teď – po měsíci – oceán vře studený vzteky a telegrafní dráty hvízdají jako jachetní lanoví. Nedohlédnu daleko skrze poryvy zmrzelého deště a temnící se oblaka, takže je určitě čas obrátit se naruby jak deštník ve větru. No tak pejsku, procházka – ale nejprve dopíšu tohle, jinak nebudu hotov před Novým rokem.

George Best zemřel v pátek 25. listopadu 2005. Zcela pravidelně jsme v roce 1982 hrávali biliár o odpoledních v jednom londýnském klubu s názvem Rags; jenom my dva v místnůstce umístěné mimo hlavní výčep. Libra na hru byla obvyklou sázkou s představou, že vítěz koupí pití – koncept, který přispíval velice málo ke zvýšení úrovně hry. George byl velice zapálený na ‚double nebo kvit‘ – zdrcující princip, který dokáže vyhnat do výše vaše ztráty exponenciální rychlostí úměrnou vašemu umění, respektive jeho nedostatku.

Naše soukromá hra byla však brzy objevena a nebylo neobvyklé, kolem půl páté odpoledne, vidět sloupořadí členů namačkaných ve ,šňůrou a závěsem odděleném, vchodu do našeho úkrytu. Jednoho konkrétního dne jsem vyhrál první dvě hry a George řekl, ‚double nebo kvit tedy, bude to o čtyři‘, což znamenalo, že sázku čtyřech liber ve třetí rundě. Tichá pošta nás však překonala, když nám barman přinesl další rundu drinků a přinesl tento drb. Někdo ve dveřích řekl ‚Hrají o čtyři táce!!!‘ Nu, probíhalo to takhle, Georgovi se nedařilo a my se rozhodli hrát dál; takže po třech dalších prohrách George stál před prohrou třiceti dvou táců – dle onoho shromáždění. S každou netrefenou jamkou se ozývalo jééé a ááách. Vždy tu a tam jsme přestali na kus řeči; napětí v publiku bylo nesnesitelné. George tuto hru vyhrál, takže skóre bylo kvit, v kterémžto bodě jsme si hodili mincí, abychom rozhodli, kdo zaplatí za drinky, abychom zjistili, že náš skromný účet byl vyrovnán jedním členem, vyhecovaným napětím a ohromeným nonšalantním způsobem, kterém hráči bojovali o takové vysoké sázky.

Minulý rok George laskavě souhlasil s poskytnutím interview v souvislosti s mým dokumentem. Také máme nějaký film nás dvou, jak hrajeme fotbal. Čao kámo, však se zase uvidíme.

Příliš často se neoddávám vzpomínkám, jelikož je toho pořád tolik na práci, ale často cestuji přes londýnské Heathrow a vzpomínky se sami hlásí, když létám přes můj starý domov. Londýnské letiště Heathrow je pojmenované po Hounslow Heath, kde jsem si hrál jako dítě a Dick Turpin jezdil jako psanec, ne však současně.

Rané dny, nebo raději spíše noci, jsem prosnil mokrý hrůzou, když stratosférické letouny a komety se řítili s výbuchem na to 104-akrové pole, které – zázračně – stále existuje, aniž by bylo zabráno na přistávací dráhu, terminál nebo bytovou výstavbu. Jako přežívající políčko Cranford Parku nebo samotného Heath, zůstává pozemkem pro duchy (The Aviator).

V každém případě, tohle bylo ve stránkách další zatraceně mizerné zkušenosti s British Airways – Lháři, lháři, častý letče.

Takže jsem přiložil debužírku ke rtům, soustředěn na tajné místo, a potom jsem jemně zatáhl.

‚Promiňte, pane!! Na terminálu nemůžete kouřit.‘

‚Ano, já vím.‘

‚Pane!! Musíte tu cigaretou zhasnout.‘

‚Jakou cigaretu?‘

‚Pane, volám ostrahu – TADY NEMŮŽETE KOUŘIT!!!!!!‘

‚Vy vidíte nějaké kouř?‘

Doráží ostraha – odfukují...

‚Panové, v čem je problém? Ach, chápu, PANE – jste zatčen pro kouření.‘

‚Ale já nekouřím. Vy vidíte nějaký kouř? Nemám žádný zapalovač; tahle věc není zapálená.‘

‚TOTO je cigareta a je to nezákonné.‘

‚Ve skutečnosti, když se pořádně podíváte, uvidíte, že to není cigareta, já debužíruji.‘

‚Debužírujete?‘

‚Ano, je to můj nový vynález. Zatáhnete na jednom konci debužírky – tahle je s filtrem – a potom prostě použijete svou představivost; je to opravdu velmi příjemné. Není tam žádný tabák a máte to bez ohně, kouře a popela. Nejsou zapotřebí žádné zapalovače nebo sirky. Cítíte něco? Ne, je to bez zápachu. Na nikoho to nepůsobí s výjimkou ovšem vdechujícího.‘

‚Ale nám se nelíbí se na to dívat – máte povolení?‘

‚Žádné nepotřebuji‘.

‚ANO POTŘEBUJETE!!!‘

‚Ale já jenom saji trubičku.‘

‚No, vypadá to jako cigareta a dokud nerozhodneme, že touto není, jste zatčen – a my si vezmeme tyto cigarety na rozbor.‘

‚To nejsou cigarety.‘

‚Potřebujete právníka?‘

‚Ne, potřebuji cigaretu.‘

‚Zhasněte ji!‘

‚Já nemohu – není zapálená.‘

Dál to nepokračovalo, ale jsem si jist, že má debužírka šla přímo na patentový úřad kvůli registraci na oficiálního vládního zloděje, a brzy se objeví v trafikách; samozřejmě už ne věčně trvající, ale vysoce zdaněná, s přísadami a vhodným stigmatem. Stigma zde musí být, aby zdůvodnilo smrtelné hrozby na balíčku, a musí být chemicky návyková, aby zdroj příjmů nevyschnul. Jsou však ale velmi jednoduše vyrobitelné a první zkušenosti skupinového debužírování ve mně nezanechává vůbec žádné obavy; vím, co si myslíte.

Potom jsem hodinu civěl na částečně hotovou Sudoku – v kategorii ďábelská – přemýšlejíc s jistým zvláštně nervózním vzrušením, kde jsem to k čertu zpackal. Hlavním vzrůšem na tomto dočasném rozptýlení je návrat k práci s tužkou – jsem papírnický fetišista – a strouhátkem; ono důmyslné zařízení, které zadržuje hoblinky, ale je naprosto k ničemu na zbytky z gumy.

Máme vítěze, ano vítěze poslední soutěže, z Drahých přátel DF 38: viz níže. Udělala na mně velký dojem úroveň příspěvků. Všichni projevili shodně vysoký stupeň důvtipu a rozhořčení. Děkuji vám; budeme v kontaktu, abych vám pomohl vyzvednout si vaše ceny.

Určitě budete souhlasit s tím, že ta reportáž byla daleko méně zahanbující než ta odfrkáž v záležitosti Kate Mossové?

Nejlepší televizní zážitek letošního roku bylo sledovat Tony Parsona, jak je cupován Diane Abbottovou na BBC 1 v pořadu věnovaném aktualitám Tento týden – moderovaný Andrewem Neilem a tento týden s podtitulem: Portillovy hříšky.

Pro ty, kteří to ještě nečetli, mohu doporučit Dámská detektivní agentura č. 1 – Alexander McCall Smith.

Během nedávného fotbalového zápasu mezi Manchesterem United a Chelsea bylo celkem sedm žlutých karet; každá z nich nese sebou příspěvek do souhrnu, rezultujícího v potrestání, tzn. nenastoupené zápasy. Kupodivu žádná z těchto karet nebyla ukázána pro hru proti pravidlům:

60 min: Drogba (Chelsea) Námitky
63 min: Smith (Man U) Nesportovní chování
65 min: Ronaldo (Man U) Nesportovní chování
66 min Ferreira (Chelsea) Nesportovní chování
67 min: Fletcher (Man U) Námitky
79 min: Galla (Chelsea) Nesportovní chování
90min: Makelele (Chelsea) Nesportovní chování

Zajímavé? Neřekl bych. Pitomé? Ó to ano!

Nezmizím v mlze; nashledanou s vámi všemi zase v Novém roce. Přeji bouřlivé prožití svátků a – bez ohledu na to, kdo je vašim vyvoleným bohem – ať se vám vaše modlitby vyplní.

Ian Gillan

Copyright © Ian Gillan 2005

Výsledky soutěže z posledního DF:

Byla zde vysoká úroveň příspěvků a bylo pro mě dost těžké vybrat vítěze. Jména na tomto krátkém seznamu jsou (někteří z vás lidi by měli navštívit v ne příliš vzdálené budoucnosti lékaře): John Marshall; DW; Raj Tiwari; Rolando Paolone; Michael Burrows; Ralf Kwaschik; Irene Fung; Joel Advincula; Jerry Fielden; Allen Crumm; Andy Jones; Korhan Olcer Keith Thompson; Tom Dixon; Jutta Thurm; Iain Harnish; Frank Fitzgerald; Jonathan Leighton Brown; Terry Hough; Rich Franz; Charlie Jeffreys; Tom Green; Martin Cook; David Pugliese; Brent Soileau; Doug Smith a Ann E. Thomann.

Toto jsem oklestil na konečné tři – dobrá čtyři, nedokázal jsem se rozhodnout – zde jsou spolu se svými příspěvky:

Od: Anna E. Thomann

V odpovědi na Tvůj velice zajímavý článek ve čtvrtek 14-07-2005, musím zpochybnit dvě uvedené myšlenky. Nevěřím, že všichni hudebníci budou proti ‚kriminalizaci živé hudby.‘ Naopak, upozornilo mě to na to, že jistí populární umělci (omlouvám se, nemohu jmenovat nikoho konkrétního) stojí tajně za celou tou věcí. Tito jednotlivci se spikli s vládními úředníky, aby nepřestali profitovat z toho, co umějí nelépe: schovávat se ve studiu, vyrábět drahé a velice nemoderní promoční videa a poskytovat hodinová interview aniž by řekli jedinou věc, odtud, absolutně se vyhýbat se životu na turné. Už považují koncertování za věc minulosti.

S minimálním pobytem na jevišti už nemusí víc nacvičovat otevírání pusy před zrcadlem, stejně jenom proto, aby byli nachytání se staženými kalhoty během jednoho z jejich ‚koncertů‘. Vidíte, tolik jich zažilo toto pokoření, že jediným řešením je zatrhnout skutečným hudebníkům, aby konkurovali tomuto novému typu umělce. (Musím bohužel použít slovo ‚konkurovat‘, protože tímto způsobem se podle všeho dnešní hudební průmysl na hudbu dívá). Proč snášet dlouhé jízdy autobusem, ztracená zavazadla a měsíce mimo domov, když člověk může mít pohodlný příjem z výroby videí a reality show? Tihleti lidi se nemusí ani převléct z pyžama a někdo jiný jim udělá účes a makeup.

Má poslední myšlenka je k pokutě 20 000 liber a uvěznění. Souhlasím, že vláda to může v Anglii prozatím považovat za odstrašující prostředek, ale společnost se mění a mladí se stále více amerikanizují vystaveni vlivu médií, vězení je pouze další příležitostí k většímu úspěchu!

Ano, vězení je skvělé pro publicitu a umožňuje umělci dosáhnout před fanoušky pouliční důvěryhodnosti, stejně jako bezplatné stravy a kabelové televize. Je-li hlavním marketingovým nástrojem nějaké pop hvězdy ‚image‘, šest měsíců ve vězení by mohlo znamenat ten rozdíl mezi velmi výnosnou nahrávací smlouvou a pitomými karbanátky.

Ann E. Thomann

Od: Andrew Jones

S ohledem na zákony nastíněné ve Tvém dopise, je očividně nepřesné reportovat, že každému hudebníkovi bude dovoleno hrát s povolením. Toto je v jasném rozporu s peticí sestavenou Společností pro snížení hluku za zrušení jakéhokoliv zvuku nesoucího se dále než tři metry, jelikož toto je porušení základních lidských práv. Ačkoliv ne hudebnice, na jakýkoliv budoucí reunion Spice Girls by se vztahoval tento zákon na základě toho, že se u pantomimických umělců bude předpokládat, že si z toho dělají legraci.

Tento zákon se také týká pískání, třebaže zpráva neuvádí, že ptáčkové za mřížemi budou moci ignorovat tento předpis na základě toho, že 1) jsou už ve vězení a 2) nikoho se dvakrát netrápí tím, zda jsou vinni či ne.

Taneční zákon nevstoupí v platnost, dokud tento termín nebude patřičně definován v zákonu. Jak to bylo velmi dovedně demonstrováno Prescottem s přáteli během nočního volebního vítězství labouristů, tanec je předmětem trestného zneužití. Aby bylo možno tančit v rámci vyžadovaných legálních uskupení, každá osoba bude prozkoušena, aby se zajistilo, že se nepředvádějí žádné podvratné tendence, které by mohly narušit komunitní tanec – přísný předpis oblékání buď proužkovaných obleků nebo bavlněných obchodnických košil s keprovými kalhotami bude vyžadován po mužích.

Mimo výše uvedené, následující výnosy budou také vynucovány Blairovým reichem:

- brzy bude zločinem vypouštění větrů bez povolení Meteorologického úřadu

- nikdo nemůže veřejně promluvit bez povolení od někoho z public relations

- žádný samostatný pohyb venku nebude povolen bez toho, aniž by byl kompletní itinerář předložen a schválen zástupcem vedoucího odboru předláždění chodníků na místní radnici.

Jak někdo řekl: „Žádné pití, žádné kouření, žádné mrdání, žádné sprosté vtipy!!!

Vše nejlepší,
Andy Jones

Od: David Churchyard

Když se o nějakém tvrzení prohlásí, že je neuvěřitelné, náš pocit nevíry vychází z faktu, že zatímco se představa může zdá vysoce nepravděpodobná, je ve skutečnosti pravdivou.

Avšak, když je nějaké tvrzení neuvěřitelné kvůli očividné chybné povaze jejího obsahu (např. měsíc je vyrobený ze zeleného sýra), potom je to neuvěřitelné, protože to je, ve skutečnosti, nepravdivé.

Proto bych navrhl, že všech pět tvrzení v Drahých Přátelích je jak totálně neuvěřitelných tak , opravdu, neuvěřitelných!

S přáním všeho nejlepšího,
David Churchyard
Hastings, UK

Od: Jonathan L. Brown

Část článku, která je neuvěřitelná, je ta o zákazu pěveckých zastavení na dálnici M25. S ohledem na to, že mezinárodní byrokratické bratrstvo přesahuje národní hranice, místní plemeno vykazuje stejnou chamtivou touhu kontrolovat všechno, obzvláště pozemské, jak to velmi hezky předvádí naše společná severoamerická čeleď.

Takto je nepředstavitelné, že takové stvoření by přijalo nějaké geografické omezení ve věci nahodilého zneužití moci. Jejich přirozené zvyky budou vyžadovat, aby zákaz zpěvu byl rozšířen nejenom v rámci územních hranic Spojeného království, ale že by měly také volat po smlouvě Spojených národů, jež by vynutila tento zákaz v globálním měřítku.

Také odmítám akceptovat fakt, že by existovala výjimka pro sovy. Mohlo by to vytvářet nesprávný dojem, že realita vstoupila do rozhodovacího procesu.

Zpět na:
return to DF index